THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Budapešťtská pětice THE IDORU je jednou z nadějí maďarské kytarové scény. Když jsem se poprvé seznámil s její tvorbou, tak jsem byl poměrně překvapen faktem, že vydává na slovenském převážně metalcoreovém labelu Deadbutcher records. Novinkové EP „Hopeless Illusions“ disponuje kromě pěkného obalu a jeho vnitřku i solidní hudební náplní, která přestože ještě stále nepostrádá některé dětské nemoci, má určitě aspirace své cílové publikum výrazněji oslovit.
Kapela, která už si mimo jiné vyzkoušela i jaké to je vystupovat na největším maďarském festivalu Sziget přináší pětici příjemně plynoucích písní. Všechny jsou postavené na pevném rockovém základě se šťavnatými kytarami a razantní rytmikou. Klasickou rockovou strukturu se pak snaží obohatit dalšími vlivy, díky čemuž tak muzika dokáže působit svěžím dojmem. Přestože dominantním prvkem hudby THE IDORU je rocková dravost, lze kapelu zaškatulkovat jen velice stěží. V každé z pěti písní se totiž objevují vlivy různých rockových subžánrů. Například v první „Shut Your Eyes, To Love, To Live“ zaujme lehké koketování s progresivně rockovými prvky a velmi chytlavý až hitový refrén. Dovolil bych si ji označit za možná nejvydařenější a nejvýraznější skladbu z celé kolekce, které se ještě v závěru disku dostalo zajímavého tanečního remixu. Hned v následující „Different Ways, Different Situations“ (THE IDORU se zjevně vyžívají v delších názvech) kapela zaútočí v přímočarém punkrockovém rytmu a melodii, která jakoby vypadla z repertoáru hlavně zámořských kapel, aby se pak vzápětí přenesla na emorockovou vlnu. Takovýmito různými rockovými propletenci se vyznačují všechny skladby a i když působí velmi nenásilně a dokazují nemalý stupeň kompoziční vyzrálosti kapely, THE IDORU se i tak nevyhnuli několika hluchým místům a úsekům, které dokáží působit nedotaženě.
I přes kritiku v předchozí větě se dá říct, že Maďaři představují příjemnou alternativu k mainstreamovým rockovým kapelám. Tohle EP navíc můžeme brát jako určitý mezistupeň k dalšímu albu a když se kapele podaří zapracovat na dotažení svých nápadů a aranží budeme moci hovořit o naplnění nadějí vkládaných do této pětice. „Hopeless Illusions“ lze rozhodně doporučit jako posluchačsky přívětivou a chytlavou, avšak nepodbízivou a svěží rockovou nahrávku.
PS: CD obsahuje i multimediální stopu, kterou tvoří videoklip ke skladbě „Lack Of Credibility“ a dvě skladby pocházející ze tři roky starého dema.
Svěží a invenční rocková nahrávka, která v sobě mísí různé polohy tohoto žánru. K úplné spokojenosti však přeci jen ještě něco chybí.
7 / 10
1. Shut Your Eyes, To Love, To Live
2. Different Ways, Different Situations
3. The Valley Of Disappointment
4. Lack Of Credibility
5. After The New Storm
My Small Community (split s VELVET STUB) (2010)
Face The Light (2009)
Monologue (2007)
Hopeless Illusions (2006)
Brand New Way, Brand New Situation (2004)
After The Storm (EP) (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Deadbutcher Records
Stopáž: 30:02
Produkce: Varga Zoli & THE IDORU
Studio: Bakery Studio, Érd
Moderní a přece svojská rocková skupina – to je v dnešní době již celkem výjimka. Instrumentální přesvědčivost, aranžérská propracovanost a tomu vydatná porce emocí – to jsou atributy, kterými si mě tato pešťská sebranka získala na svoji stranu. Držím palce do budoucna a těším se na další materiál.
Plně souhlasím s Dalasovou recenzí a v podstatě pouze zopakuji již jím nastíněné myšlenky. IDORU skutečně působí velmi svěžím dojmem, který ještě nadále zvyšují schopností lehce a nevtíravě předcházet mezi žánry, tu a tam se otřít o takřka metalovou nabroušenost či dát jednotlivým skladbám vnitřní náboj, přesto nesklouzávat do vtíravé primitivnosti. Ačkoli jsou z aktuální nahrávky cítit mnohé rezervy, potenciál nelze hudebníkům rozhodně upřít a důvěru v ještě mnohem zajímavější hudební výsledky vkládám, podobně jako kolega, především do budoucích alb.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.